Tuláci se „zatoulali“ do Zábřehu a Cakova
Napsala Duha Tuláci dne 8.prosince 2017
Sedmého října jsme vyrazili na branný závod - "Memoriál Jaroslava Tůmy" . Cíl - Zábřeh. I když to nešťastné počasí vypadalo, že nás bude zase trápit, nevzdali jsme to. A bylo to správné rozhodnutí! Start byl na zábřežské loděnici a trasa vedla kolem lomu, lesy i loukami v okolí a nechyběla ani voda! Vyzkoušet jsme si mohli různé dovednosti, odvahu (v neznámém terénu), orientaci (taktéž), ale i fyzičku.
Obrázková galerie. Klikněte na některý z náhledů.
Podle Marka to bylo "nejmíň deset kilometrů", ve skutečnosti samozřejmě míň, ale terén byl dost náročný. Ovšem zvládl ho i Koumák, který se přihlásil do kategorie "Drsoňů" (a to tedy nebyla žádná procházka růžovou zahradou !!!) a jako jediný závod běžel sám, ostatní po dvojicích a startovala i jedna trojice.
Na trati nás čekala střelba z kuše, lukostřelba, vzduchovky, airsoft, paintball, lanové aktivity, střelba foukačkou, lodě, minové pole, no prostě zážitek !!! V cíli jsme si mohli ještě zastřílet z něčeho co já "nevoják" neumím pojmenovat a taky se naučit házet sekerou, což tedy nejvíce oslnilo Kecku, kterého jsem odtud nemohla dostat ať pršelo nebo ne... Všichni závodníci získali hodnostní odznak–placku, takže máme zlaté: Kubu a Sirku, stříbrné Kecku, Marka, Kitty, Rábu a Broučka, což vzhledem k víc jak stovce účastníků je dost dobré. Závěr závodu nám pokazil déšť, takže jsme domů vyrazili dřív, unavení, zabahnění, ale plni zážitků. Byla to suprová akce, kterou připravili kamarádi ze zábřežského skautského oddílu Šavani a ti opravdu UMÍ.
První prosincový víkend jsme prožili v Cakově na tradiční akci „Mikulášský rej“.
Asi správně bychom měli tuto akci přejmenovat na "Čertovský Cakov", protože v posledních letech touto dobou pořád pomáháme nějakým čertiskům. Nebylo tomu jinak ani letos. Když jsme v pátek po večeři vyrazili na chvilku ven, už tu zase byli. Kdo jiný než čerti! Poskakovali kolem ohýnku, který jim teda zrovna dost dobře nehořel a během několika minut dokonce zhasl! Ti si to od Lucifera pěkně schytali. Nejhorší ale na tom bylo, že už nevěděli jak ten pekelný oheň znova rychle zapálit. Ono totiž to není zas až tak snadné–"pekelný" není obyčejný oheň. My táborníci tedy víme, že v zimě se oheň rozdělává hůř, ale zvládáme. Jenže jak rozdělat tenhle čertovský, to fakt nevíme. No, čerti když nás uviděli, samozřejmě začali prosit o pomoc a kňourali tak usilovně, že se nám jich zželelo. Dokonce i těm, kteří čertiska moc nemusí a byli z nich trošku vybobkovaní. Esmi nám však vysvětlila, že pekelný oheň je hrozně důležitý, aby byla rovnováha v přírodě. A na to my slyšíme. Tak jsme jim nakonec slíbili pomoc a celý víkend jsme dělali všechno proto, aby jim ten ohýnek zase hořel ...
Je jasné, že se nám to podařilo! Proběhla spousta her venku i v budově a většinu jsme hráli poprvé. Soupeřily spolu čtyři udatné a statečné týmy a výsledky byly velmi těsné. Dokonce jsme si ještě i stihli vyrobit nějaké dárečky a přáníčka na Vánoce, ušetříme tak nějaké korunky z pokladniček (a byly to dost vyvedené kousky), ti šikovní si také splnili nějakou tu podmínku v Plnění a byly uděleny dvě odborky–Gerk ukončil Pěšáka a Světluška Kuchaře. Čertiska za námi přišla ještě v sobotu večer společně s andílkem a Mikulášem a byli jsme obdarováni slaďoučkými perníčky. Tentokrát nikdo nešel do pytle, vroubků jsme měli letos nějak obdivuhodně málo, takže ani nebylo vlastně co řešit. Na mlsání jsme také dostali sladkou dobrotu od Keckovy maminky a zdobené perníčky od Vločky, která tu s námi nemohla být–no, měli jsme se jako v ráji! V neděli jsme pak pilně trénovali na Uzlařskou regatu, na kterou nás pozval oddíl Duha Rysi.
Myslím si, že až na nějaké drobnosti (jako je pískání morseovky v poledňáku nebo zatoulaného "kruhového objezdu" mezi turistické značky) se nám tahle víkendovka podařila. Program vedla Esmi s Katóbou a od nás dostaly plný počet bodů. Jedním slovem–užili jsme si to! A hlavně–byli jsme zase na chvíli všichni spolu!
Oliška
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?
napsali o nás
Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.
výroční zprávy
stanovy
Naše programy
trochujinak - zkus workcamp
Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!