sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi

Tulácké jaro

Napsala Duha Tuláci dne 22.května 2018

… konečně po dlouhé zimě zahajujeme jarní sezónu víkendovkou v Cakově. Natěšení a nedočkaví jsme vlítli do cakovského přírodního ráje jak vítr do chaloupky nabití nejen energií, ale také znalostmi květin a stromů, přidali jsme k tomu odvahu při zdolání lanové lávky a šikovnost při boji s mokrým terénem (klouzání a pády bez nehod), um v orientačních dovednostech (buzola, mapa, azimut, přírodní jevy, značky ...) a hlavně radost při dovádivých hrách. 

Obrázková galerie. Klikněte na některý z náhledů.

Takže sluníčku se nás zželelo a suprově nám proslunilo celou sobotu a taky vyčarovalo první jarní kytičky–sněženky, talovíny,  taky kočičky a „vajíčkovec obecný“ (to je keřík plný velikonočních vajíček – na vysvětlenou). A i když jsme zapomněli při tom skotačení utopit v místním potůčku Moranu, jak velí jarní zvyky, a málem jsme utopili Koumáka a Hogana (samozřejmě vtipkuji, oba potůček s přehledem přeskočili), vytoužené JARO přišlo a už nám tu zůstalo ... HURÁÁÁ.                            

Chladná rána a večery jsme věnovali dalším  dovádivým hrám v klubovně, ale také tvoření a v naší "Tulácké dílně" vyrostly krásné dózičky a kořenky plné kytiček a srdíček. Pracovním týmům tentokrát veleli naši nejstarší z rodu Sov–Déčko, Brouček, Bary a Zik a docela dobře zvládali. Louky jednotlivých týmů byly plné kytek, které jsme získali za bodíky a i když tentokrát to byl hlavně boj mezi jednotlivci, výsledky týmů byly dost vyrovnané. Nesmím zapomenout také na nedělní "Kmenový sněm", kde složili tulácký slib dva bratři z rodu Sov–Hajnej a Rayen a náš oddíl se opět rozrostl.

A když jsme si to jaro tak krásně přivolali, sedmého dubna jsme si ho vyrazili užít na památné místo našeho oddílu–do Hrubé Vody. Pravda, trošku se to tam změnilo a tady ještě to vytoužené jaro teprve ťuká na dveře, na lyžařském svahu dokonce ještě ležel sníh,  ale sluníčko nás opět nezklamalo a celý den krásně hřálo. A aby nám bylo ještě větší teplo, tak tento den byl věnován ohňům, které jsme si nejen zkoušeli rozdělat, ale také jsme si masňácky na nich připravili buřtový obídek–jednou za čas, proč ne ... Samozřejmě i tady se hrály různé hry.  A protože naše tajné místo je plné břidlice, došlo i na tradiční stavbu měst. Šlo opět o týmovou práci pod velením nejstarších Sov.  A že se to povedlo–domy, mosty, bazény, obchodní centra, kina a divadla, ale také mechové zahrady, stromy a dokonce i lodě. Jen na školy jsme jaksi zapomněli. Trochu jsme poklidili po "takytábornících"–různé igelity, železa, motouzy, plechy. Kecka s Mikešem dokonce našli konzervu vyrobenou v ČSSR, ale i ta  k lítosti Kecky, který ji chtěl zpeněžit ve starožitnostech, tak i ta šla do sbírky odpadků ... Ještě závěrečné foto u "Žluté skály", abychom ho mohli porovnat se stejným fotem, jen asi dvacet let starým a vydali jsme se zpátky k domovu. Pravda, kvůli nějakému neštěstí na trase jsme dorazili domů s hodinovým zpožděním, ale myslím si, že výprava byla opravdu super.

Na konci dubna bylo naším cílem  tábořiště v  Laškově -  tradiční "Otevírání BOUDY". Počasí nám kupodivu zase přálo, možná až trošku moc, protože do cíle přicházíme docela upocení.  Zahajujeme oddílovým pokřikem a pak už se vrháme k Boudičce převázané provázkem. Vždycky je boj o místa hned vedle klíče–kdo dřív přijde... Však to znáte.  Letos si to obsazuje Brouček s Petou a jsou na to patřičně pyšné. Každý z nás ukořistí kousek provázku a klíče s rachotem padají k zemi. Můžeme ji konečně odemknout, Boudičku naši. Byla zamčená hodně dlouho, řekla bych, že pořád ještě voní táborem ... Laškovská sezóna je zahájena. A můžeme dovádět. Začínáme prověrkou našeho umu a šikovnosti. Rozdělujeme se na čtyři skupiny, protože jde hlavně o týmovou spolupráci. Šéfují nám nejstarší Sovy. Jsou čtyři stanoviště–první pomoc s Lindou, příroda s Cipískem, odhady vzdálenosti s Katóbou a azimuťácká hádanka s Bařou... No, znovu jsme se trošku zapotili ... Ale vyloženě propadák to zase nebyl. A pak  "Indiánská házená" na několik kol a stejně tak oblíbené Hutututu. Moc se toho stihnout nedá, čas v Laškově uhání nějak děsně rychle..,  

V květnu máme v plánu tradiční "Májoviny"na Laškově, ale... Předpověď počasí nás celý týden předem strašila a tak nakonec padlo rozhodnutí zvolit místo výpravy, ze kterého se v případě dešťových smrští lépe ustupuje... Vyrážíme tedy do Slavonína, do lesíka, kde jsme v dávných dobách našeho oddílu prožívali spoustu víkendů. Pár let jsme tam však nebyli a tak jsme docela napjatí, jestli ten lesík vůbec ještě existuje. A on tam fakt pořád je! Super! Vypadá to tu ale trošku jinak, než si pamětníci vybavují. Kde rostly malé stromečky, jsou dnes stromiska. Kde byly plácky na dovádění, rostou křoviska a ty volné plácky jsou zas úplně někde jinde. Přibylo cestiček (takže jsem dvakrát zabloudila).  Ale je tu krásně–dobrá volba.  Sluníčko se také rozhodlo, že nás opět dnes podpoří a tak se zabydlujeme–to spočívá v tom, že se většina ihned pouští do zásob jakoby ráno nikdo nesnídal. Dokonce jsou i tací jedinci, kteří zlikvidují všechny zásoby najednou. Takže Bigoněk musí celé to "zabydlování" utnout, aby nám vůbec zbyl čas na program... Na dnešní výpravu s námi vyrazila Esmi a tak je jasné, že prvním bodem programu budou znalosti přírody–kytičky, větvičky, listy, kůra ... Sovice si vybírají parťáky v Sovičkách a provádí je celým tím zeleným rájem. Učí je pojmenovávat vše, co se tu vyskytuje a co sami znají a pak ti nejmladší všechny získané vědomosti předvádějí naší odborkářce přes přírodu. Tentokrát nám to docela jde.  Terén tady je jako stvořený na plížení a maskování se a tak Koumák s Hoganem vyfasují karty s číslicemi a ostatní mají za úkol se rozprchnout, ukrývat, maskovat, plížit, čili nebýt viděn, ale přitom vidět právě ty naše dva borce a hlavně jejich číselné kódy. No, pravdou je, že velká část Tuláčat se schovávala tak, že na cedulky ani pořádně neviděla a spíš se kryla za zády kamarádů, než by se pokusila být opravdu samostatným průzkumníkem, ale bylo to napínavé od začátku až do konce.Větší samostatnost a taktiku jsme už prokázali při další hře, kde byly také důležité schopnosti průzkumníka, ale navíc ještě rychlé nohy. V lese vyrostlo několik pyramid, které ukrývaly očíslované lístky. Úkolem bylo najít pyramidu, dostat se k ní nepozorovaně, vzít si lístek s nejnižším číslem a přitom nebýt zasažen papírovou koulí záškodníků, kterých byl plný les. Obranou proti nim byl jen můj zásah koulí a také to jak se JÁ umím plížit a jaké JÁ  mám rychlé nohy. Tady hrál každý sám za sebe. Poslední bodovanou soutěží byl Boj o šišky, kde nebylo rozhodující taktizování (což jde hlavně těm nejstarším), ale hbitost a rychlost, takže šance byla i pro ty nejmladší. Závěr výpravy patřil oblíbené Ruské schovce, kterou si Tuláčata opět vyškemrala a jako vždy si ji užívali hlavně ti, kteří se nejen schovávají, ale najdou i odvahu k útoku na šátek hledačů... Výpravu nám předčasně ukončilo blížící se hrozivé hřmění. Sluníčko bylo najednou pryč a nad námi se začalo podezřele černat. Tak jsme se dali fofrem radši na ústup a stihli doběhnout na zastávku autobusu ještě poměrně v suchu. A pak to přišlo–slejvák, blesky, hromobití, kroupy ... Jeden by nevěřil kolik lidí se dá nacpat pod malou stříšku autobusové čekárny. Kdo měl funkční pláštěnu, jistil okraje, ale i tak jsme mnozí měli v botách bazénky. Prostě tentokrát to bylo napínavé až do samotného konce.

Oliška


Přečtěte si o nás

členství

Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.


historie

Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?


napsali o nás

Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.


výroční zprávy


stanovy


Naše programy

trochujinak - zkus workcamp

Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!

TOPlist