sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi

WOHANPI TATANKA SAPA aneb „Jak začala celotáborovka Duhy Tuláci...“

Napsala Jana ©oupalová dne 23.srpna 2012

Olga Oliška Palová, Duha Tuláci: Kouzlo „noci převtělení“ opět zafungovalo a první ráno prvního dne nového týdne přicházejí k poradní skále indiáni rozlehlé prérie zvané Meziolomoucíaprostějovem… Je tu sice náčelník Tébiů, je tu i stará vědma a další náčelníci a náčelnice, ale nedočkáme se obvyklých rituálů, nemluví se o Tébiích, ale jen o indiánech…? Většinou jsme už o tomto čase dávno vytušili celotáborovku…! Jenže letos nechtějí po nás ani bojové pokřiky…?




Ovšem není čas na nějaké špekulování, hned po snídani běží „Práce“. Napřed tedy „Chytrý a hloupý“, což znamená „chytrý a šikovný táborník Šiša“ a „nešikovný táborník Bigoněk“ (slovo „hloupý“ si nedovolím), kteří prakticky a velice názorně předvádějí práci s táborovým nářadím a bezpečné zacházení s ním… A poučeni ihned šupeme dřevo les, dřevo tábor a brambory pro kuchyň.

Po svačině se zas fofrem rozbíhají „Praxe“ – vzduchovka, lukostřelba, odlévání stop a pak je oběd a čas na ono špekulování je opravdu až v poledňáku… Možná celotáborovka letos nebude?

Odpoledne a večer patří na našich táborech hrám, výpravám, rukodělným činnostem, soutěžím a závodům… První dny to bývá nejvíc nabito. Mezi hrami vymýšlíme pokřiky, vyrábíme rodové kůže /nástěnky neboli vývěsky/, opravujeme rodové lavice v táborovém kruhu, osobní štíty na stany a letos ještě také vyrábíme rodové dýmky míru na trofeje za vítězství atd. Takže než se naděješ, je tu večer a za chvíli bude poradní oheň… Fakt se to nedá stíhat…

Na táborovou louku už padá soumrak a rody jsou pod velením nejstarších dětí pověřeny výrobou rodových světel /lucerniček/, naše vedení – sačemové a owačirové – jsou odvoláni do „Wotýpí“, táborové jídelny. Tam k nim promlouvá malá náčelnice Luciper. Střídavě se za stanovým oknem mihne plamínek světla a zase zhasíná. Moc toho neslyšíme, jen občas nějaké slůvko – světlo – život – poslání – plamen … Zelená kulisa stoletých stromů kolem tábořiště je už dost tmavá, každou chvíli bychom měli být svoláni k poradnímu ohni a tak rychle dokončujeme lucerničky. Tu se z jídelny ozývá rachot. Všichni „staří“ vybíhají do tmy, mizí přes křoviska, kopřivy nekopřivy. A nás tu klidně nechali. To je fakt dobrý! Už ale přichází Katóba s loučí a vede nás taky do tmy. Akorát ne přes křoví, ale pěkně po pěšině. Jdeme Terezským údolím až za „Chatu policajta“, je už docela tma. Loudáme se pomalu a hlučíme tak, jak to správný táborník nedělá ani ve dne. Je to jasný, tma nám dělá problémy a tak ji potřebujeme překřičet. Chudák Katóba… U brodu se setkáváme se svými „starými“. Samozřejmě nám neprozradí proč a kam běželi a kde se zrovna teď tady vzali. Usedáme do orosené trávy po rodech a rozsvěcujeme lucerničky, které mají představovat ohníčky. Tu se z lesa ozve zpěv lakotského náčelníka a jeho bojovníků. Je to krásná a dlouhá píseň, nese se údolím a člověk má chvílemi pocit, že i okolní stromy pohupují svými korunami v rytmu bubnů, které tuto píseň provázejí. Ani nedutáme. Dokonce i  Borovice a Vojtíšek jsou jak pěna. Když píseň dozní, je chvíli úplné ticho, tolik na nás zapůsobil táhlý chraplavý zpěv Lakotů. Vtom k nám ze tmy lesa přichází vysoká postava, moc jí už není vidět do obličeje, ale po hlase někteří poznáváme Bařu. „Bratři a sestry! Jsem z lidu kmene Tébio a přicházím k Vám v míru. Přicházím s poselstvím náčelníka našeho kmene Velkého Bigowathy.“ Sačemové dostávají svitky a bojovník Tébiů mizí zase ve tmě. Jsme zváni k poradnímu ohni Tébiů! Aha! Tak to my asi Tébiové letos nebudeme, když jsme k nim zváni na návštěvu. To bude teda dobrý. Hrát hry proti nim, to znamená soupeřit se Šišou nebo s Bigoňkem… To teda fakt bude hustý! Zejména ti nejmenší z nás jsou docela rádi, když míříme tmou zpět k táboru. Najednou jdou docela svižně. Ještě si nezvykli…

Oheň v táborovém kruhu už hoří /normálně ho zapalují až strážci ohně, čili služební družina/. Vítá nás sám Velký Bigowatha. Oslovuje nás „bratři a sestry kmenů prérie“, a že je rád, že jsme přijali pozvání Tébiů k oslavě jejich svátku černého bizona /Wohanpi Tatanka Sapa/. A že si to užijeme, změříme své síly, vzájemně se něco nového naučíme a tak, jak už to na podobných indiánských slavnostech bývá. Poté společně všichni na znamení přátelství a míru kouříme dýmku míru /samozřejmě „jako“/. Sačemové představují své rody a náčelník jim a jejich owačirům uděluje štíty hodností … A tak se představují Ponkové, Sia, Takatabro a Cree , samé mírumilovné kmeny naší prérie. Sačemové prozrazují jejich rodové barvy a totemové zvíře a proč zrovna ono… /To se dozvídáme divností ze života zvířat./ Tak už v tom máme jasno – kdo- s kým-o čem- pro koho! Naštěstí neprší /jak bývá v posledních letech zvykem/ a tak může být naše letošní celotáborovka zahájena a my konečně chápeme – letos to bude jeden velký mejdan – bude se tančit, zpívat a oslavovat….? Rodovými bojovými pokřiky děkujeme Velkému Kawa za dnešní den a jeho přízeň, zapálíme louče a Tébiové nás odvádějí k našim táborovým příbytkům. Škoda, že jsou to podsaďáky a ne týpka, tolik by se dalo tomu pohádkovému kouzlu podlehnout a uvěřit. Ještě tanec loučí a společnou píseň kmene Zuni a pak už do spacáku a před usínáním rychle se spolubydlícím probrat všechny dnešní zážitky a že jich bylo… Konečnou tečkou jsou kytary a písničky, které nám na dobrou noc každý večer všichni naši „staří“ na náměstíčku zpívají…

Tak nějak probíhá táborový den Tuláků na tábořišti v Laškově. Jen odpolední program se mění a zážitků přibývá. Praxe v druhé části tábora jsou zaměřeny na lakros, lasování a zdravovědu. Jednotlivci získávají za úspěchy v hrách bizoní zuby a je pro ně připraveno několik dobrovolných mimořádek, které jsou oceněny drahocennými korálkami samotného náčelníka. Zapojili se téměř vždy všichni, třeba do ringocesty. Prožíváme i slavnostní krásné okamžiky – když Iva a Vojtíšek skládají oddílový slib nebo když je Katóba oceněna červeným stupněm březového lístku. Nervy zase prožíváme při stavbě rodových týpek, byť jsme těsně předtím koukali na stavbu opravdového týpí. Nebo při pečení hadů z těsta, kdy se Mini málem obětavě upeče taky, jen aby ten had byl hotov, zatímco jiní borci docela neobětavě jdou do lesa pro dřevo a přijdou z lesa bez dřeva… To ti hlava nebere! Vyřádíme se při večerní pěvecké a taneční soutěži pod velením Lucipera, některé výstupy by klidně mohly jít do soutěže talentů, vítěze se však do konce tábora nedočkáme, na finále už není čas. Uvítáme bílé kupce, kteří vymění naše zlaté valounky za nová krásná tulácká trika. V závěru tábora se ukončuje plnění odborek a stupňů / letos ovšem opět žádná sláva/. Zato výrobky z našeho „Ručnění“ jsou opravdu mimořádně zdařilé. Návštěva kontroly z Hygieny je bez ztráty hvězdičky, žádný závažný úraz, počasí nám dopřává teplo i chladno, sluníčko i déšť. Podnikneme výpravu do Kandie a prošmejdíme i hostitelskou vesničku Laškov, nalovíme ptáky Polévky /i s Bukem, který je na stromy obětavě přivazoval/ a uvaříme si je na líháčcích, pečeme těstové hady, podnikneme výpravu za bylinkami a spousta her nových i starých… Svátek černého bizona vyvrcholí tradiční závěrečnou hrou, která probíhá celé odpoledne v laškovských lesích a je jako každý rok úplně jiná, napínavá a skvělá…

Ty nejstarší členy oddílu, kteří zde na táboře působí v roli vůdců, se snaží Luciper prostřednictvím zážitkové pedagogiky a rituálu Cesty za světlem probudit a nastartovat pro příští školní rok. (Ubývá nám lidí, ubývá nadšení a nadšenců, ubývá elánu a sil). Snad se jí to povede. Soudě podle aktivity a výkonů při stavbě i bourání tábora, už teď je vítězkou. Zase jsme trhli časové rekordy a podařilo se nám zvítězit nad počasím (postavíš do sucha a pak hned sprchne -zbouráš v suchu a vzápětí prší- děsivá bouře až po táboře, až jsme všichni v krytu paneláků…)

Věřím v teorii zrychlování času, letos ten tábor uběhl přímo děsivě. Zase jsme toho tolik, ale tolik nestihli…

Olga Oliška Palová

Duha Tuláci


Přečtěte si o nás

členství

Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.


historie

Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?


napsali o nás

Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.


výroční zprávy


stanovy


Naše programy

trochujinak - zkus workcamp

Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!

TOPlist