sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi

Dědeček Čoko a babička Deli

Napsal Michal Novosad, Duha klub Dlažka dne 20.listopadu 2013

Každý, kdo jezdí s Dlažkou, ví, že každá akce je bezvadná. Pro mě to ale letos vyhrála Čokodeli. A to hned z několika důvodů. Na každé akci, na kterou jsem od svých praktikantských (později vedoucovských) začátků jezdil, jsem měl někoho, kdo mě v podstatě vedl, Čokodeli byla v tomhle jiná, v pátek odpoledne a navečer jsem tam byl nejstarší vedoucí, dostal jsem za úkol vše připravit a ubytovat účastníky. To přece není nic těžkého, říkal jsem si, no po chvilce se mi v ubytování udělal takový binec, že jsem málem nevěděl, kde spím já. :D




de3.JPG–velky

Vše se naštěstí zvládlo, přišel večerníček a všichni jsme se snažili, aby byl co nejlepší, jak dědeček Čoko poznal babičku Deli, krásný název, parádní výkony, museli jsme se všichni pochválit. Následovala večerní hra Náhoda, při té se baví úplně každý. Komu by se nelíbilo běhat po táboře ve tmě a hledat kontroly, a když potom přijdete do krásně vytopené jídelny, kde se zpívá, každý má dobrou náladu a v krbu hoří oheň, tak jste rádi, že jste též přijeli.

de2.JPG–velky

Sobota nás všechny přivítala nádherným slunným počasím (jsem rád, že se mistři meteorologové spletli), rozdělili jsme si děti a vydali se na dopolední program, dostal jsem ty nejstarší a naprosto super. Občas mi dělají problémy jména, takže na scénu přišly seznamovací hry, poté jsme se přesunuli na nedalekou louku, kde jsme posvačili, a jelikož nám byla trochu zima, začali jsme i běhat. Co to vidím v dáli? Plno listí... Co nás nenapadlo? Nic jiného, než tím listím po sobě házet, a když se k nám připojily i ty nejmenší děti, tak z toho bylo brilantní dopoledne. Obrovská pochvala do kuchyně za jídlo, protože po sobotním obědě, který se skládal z pečeného masa, knedlíků a zelí (to nemám sice rád, ale vonělo úžasně), jsem nejenom já myslel, že prasknu. Po dopoledním odpočinku začala velká běhací hra, při které se z některých vedoucích stali lovci, kteří děti chytali a ze zbytku naopak mamuti, které děti lovily. Bylo pěkné pozorovat tříleté děti, jak se vás snaží chytit a moc jim to nejde, ale i tak se nevzdaly. Naopak pohled v mých očích, když se na mě rozběhlo deset účastníků, z toho čtyři byli dospělí, tak ten už tak roztomilý nebyl. Dále následovalo ringo, které si všichni s nadšením zahráli, a když ne kvůli výhře, tak jen kvůli zábavě. Sobota uběhla tak neskutečně rychle. Byl tu opět večer. No sobotní večerník se povedl na více jak 100%. Jak dědeček Čoko četl babičce Deli pohádku o perníkové chaloupce, ale to bychom nebyli na Dlažce, abychom si ji kapánek neupravili. Nikdo z nás ovšem netušil, co z toho nakonec vznikne, pohádka se tak povedla, že málokdo měl co dělat, aby se smíchy neválel po zemi, protože ve které jiné verzi se čarodějnice ptá Jeníčka, zda vidí nápis Mc Donald a jestli ho nevidí, tak to bude tím, že tam žádný není, nebo Mařenka, která sní cestičku z chleba místo vrabce a dělá, že o ničem neví. Byl naprosto úžasný a i my se místy museli zastavit a nejdřív se přestat smát. Sobota prostě skončila tak překrásně, jak začala.

de4.JPG–velky

Neděle už bohužel nebyla tak slunná jako sobota, ale bylo krásně teplo. Dopolední program byl opět v oddílech, málokdy se mi stane, abych na celý dopolední program využil jen dvě hry. První hrou byla moje vlastní tvorba – Binnbaal (kdo stejně jako já neumí anglicky, a žádá o radu, tak to mělo znamenat košní míč: D), pravidla jsou jednoduchá, takže je děti rychle pochopily a za pár okamžiků se dokázaly dohodnout a sjednotit, takže odpalovaly míčky a chytaly je jako profíci. Svačina a pitný režim ke všemu patří, takže po pauze přišla na řadu druhá hra a to vybíjená Kdo by řekl, že je to bude tak dlouho bavit, tak by se šeredně mýlil.  Dopoledne za námi a je načase se rozloučit.

Ještě dnes si o ní s přáteli povídáme a vzpomínáme na naše večerníčky na všechny ty zážitky. Takže doufám, že to, co jsem všem účastníkům v pátek večer slíbil, se vyplnilo a rádi zas příští rok přijedou.

 

Michal

 

de5.JPG–velky


Přečtěte si o nás

členství

Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.


historie

Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?


napsali o nás

Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.


výroční zprávy


stanovy


Naše programy

trochujinak - zkus workcamp

Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!

TOPlist