Eldorádo 2015 – The Walking Dead
Napsala Duha klub Dlažka dne 9.listopadu 2015
Na mapě základny Rajnochovice je vidět, že zombie hrozba byla opravdu obrovská a všechny týmy udržely zombie od svých laboratoří jen s maximálním úsilím a velkým množstvím peněz, které si vydělávaly za umístění v soutěžích a poté za ně financovaly výzkum antiviru a nákup zbraní a dalších vymožeností proti zombiím.
Ačkoliv všechny týmy makaly a opravdu se snažily, vítěz může být jen jeden – představujeme vám tým Zombíky v ČR nechceme. Už od první hry bylo vidět, že chtějí vyhrát a i když jim několik týmů šlapalo na paty, nakonec všechny setřásli a zaslouženě vyhráli.
Pořadí týmů:
1. Zombíky v ČR nechceme
2. Stopaři
3. Nenápadní
4. East-Side
5. Tabula Rasa
6. Něco Drsnýho
7. Lemry
8. PČF
9. My jsme Groot
10. Mrtvé nevěsty
11. PMS
12. Walking Bread
13. Forbes
14. Baobab
Test fyzické připravenosti hned na začátek nejspíš nikoho nepřekvapil, světovou krizi nemůže řešit jen tak někdo. Kromě zombií si týmy také musely poradit třeba i s nebezpečnými rostlinami, nepříznivým počasím a šílenými vědci, kteří stavěli své laboratoře jako bludiště – asi aby jim nikdo neukradl jejich výzkum.
Vzkaz od Jane
Milí organizátoři záchrany světa, přeživší, hrdinové, kamarádi i vy, co mi máte za zlé vypuštění zombíkovského viru, Chtěla bych vám moc poděkovat za nasazení, se kterým jste se vrhli do hledání antiviru, za zapálení a odhodlání a za vyřešení všech problému světa. Posílám vám pozdrav ze záhrobí, kde to občas vypadá jako v ráji, samá siesta a fiesta! :) Doufám, že ode dneška si budete užívat všech chvílí a těšit se ze všech důležitých maličkostí. Jane
Organizační tým Eldoráda 2015
Bývalý policista, působící v minulosti na policejní stanici ve městě Raccoon city, kde poprvé došlo k uvolnění smrticího viru, měnící lidi na zombie a nynějším agentem vlády. Jako jeden z mála lidí přežil tento incident a proto se stal prakticky prvním specialistou na boj proti zombiím. Po dlouhých marných bojích v terénu byl umístěn na jednu z posledních základen, kde se soustředí přeživší pátrající po léku či jiném řešení zombie apokalypsy a byl pověřen řízením jeho obrany a rekrutováním dalších lidí, kteří by mohli pomoci v tomto poslání.
Poté, co zombie zničily její domov, si našla cestu do vojenské základny a stala se členem posádky a přijala je za svoji novou rodinu. Po všem, co zažila, nedůvěřuje téměř nikomu–první střílí a až pak se ptá. Zombie likviduje bez milosti a je expertem na boj s nimi. Nenechá si od nikoho rozkazovat, výjimkou je její nadřízený–velitel Leon Kennedy.
Jane pracovala pro armádu a vyvíjela biologické zbraně. Bohužel se jí vývoj vymkl z rukou a vytvořila mutagen, který lidi proměňuje na zombie. Tato látka už unikla do ovzduší a zapříčinila tak zkázu v globálním měřítku. Svoji chybu si uvědomila a snažila se ji napravit, ale těsně před vynálezem protiléku ji jeden ze zombíků zabil.
Frankie D. Rockefeller se narodil do miliardového impéria, které vybudovali jeho předci díky monopolní ropné společnosti Standard Oil Company. Spekuluje se, že klan Rockefellerů postupně získal takovou moc, že osnoval války (i světové) a financoval všechny znepřátelené strany za vidinou vlastních vyšších zájmů, aby pomoci strachu mohli ovládat lidstvo. Že by měli prsty i v dnešní "Zombí" krizi? Frankieho jablko nepadlo daleko od stromu. Zdědil obchodní a manipulační talent, což umí využít ve prospěch základny dodávkami zbraní (nikdo nechápe, kde je bere). Mimoto to byl ovšem i bouřlivý mladík, který vymetal všechny možné party, kde nezřízeně chlastal a i další drogy mu nebyly cizí. Spoustu času trávil na golfových hřištích se svými prominentními známými, které při vypuknutí nákazy musel zneškodnit svou oblíbenou pětkou železem. Od té doby už bez ní nedá ani ránu.
Claire se setkala se zombiemi již v Racoon city, kde poprvé unikl smrtelný virus. Její bratr se zde stal obětí experimentu zabývajícího se vývojem biologických zbraní a i proto se stala hlavní aktivistkou proti těmto výzkumům. Z města tehdy unikla jen díky pomoci Leona, a tak i přestože často mají jiný pohled na cestu k vyřešení apokalypsy, utvořilo se mezi nimi silné pouto.
Profesorka sociologie s doktorátem z psychologie původně učila ve městě vzdáleném 150 km od Raccoon city. Jednoho dne ji začali záhadně mizet žáci i s celými rodinami. Jako správná starostlivá učitelka po svých žácích začala pátrat. Při pátrání se dozvěděla o katastrofě v Raccoon city, což vysvětlovalo mizení jejích žáků. Následně se setkala s Claire, která jí nabídla místo psychologa na základně v Rajnochovicích. Azeretě nebyly osudy jejích žáků lhostejné, takže místo přijala, aby mohla pomoci v boji proti zombiím a návratu žáků do škol.
Rossie má vystudovanou Investigativní novinařinu a také Meteorologii a klimatologii. Po rozšíření viru po světě se znovu setkala se svou kamarádkou Violet z Massachusettského technologického institutu a vytvořila s ní zpravodajskou dvojici na základně. Společně mapují rozšiřování viru ve světě, hledají možné přeživší a také souvislosti mezi počasím a rychlostí šíření viru.
S Rosii Apfel se seznámila na škole, kde obě studovaly investigativní novinařinu. Po dvou letech studia se rozhodla, že bude ještě studovat obor Aplikované počítačové technologie. Počítače byly vždy její záliba. V době úniku viru byla pracovně mimo kontinent. Po návratu vyhledala základnu a nabídla své služby. S Rosii opět spolupracuje jako zprávařská dvojka. Mají na starost mapovaní vývoje počasí, rozšiřování viru po světě atd., v čemž se díky vystudovaným oborům skvěle doplňují.
Všichni mu říkají profesor, ale jen málokdo ví, že to není jen přezdívka, ale že je skutečně držitelem tohoto titulu. Původně byl jedním z vůdčích představitelů nového směru výzkumu na institutu vývoje biologických zbraní. Jenže při několika svých experimentech na pekingských prasátkách přišel na to, kam by mohl experiment vést. Sám tak pozoroval vývoj mutagenu na svých pokusných zvířátkách, experiment se ale zvrhl tak rychle, jak to nikdo nečekal a Tallahassee musel svá pokusná prasátka zabít dřív, než ona stihla zabít jeho. Při tomto násilném ukončení experimentu však vznikl požár a došlo k velkým škodám v budově. Jelikož tyto svoje "experimenty navíc" prováděl Tallahassee mimo pracovní dobu, byl z toho veliký průšvih a přišel o místo. Navíc se o něm rozšířila fáma, které snad všichni věřili, že měl ten osudový večer v budově institutu divoký alkoholový večírek a ten se zvrhl. Ředitel se nad ním naštěstí smiloval a nechal ho dál v institutu pracovat jako nočního uklízeče. Od toho osudového incidentu je zatrpklý, s nikým se moc nebaví, furt si něco mrmlá pro sebe. Na základnu se dostal de facto náhodou. Když agent Leon Kennedy se svým zásahovým týmem prohledávali právě budovu institutu, aby zjistili, co se stalo, našli ho schovaného ve větrací šachtě. Jako zajímavý svědek prvního rozšíření mutagenu se tak ještě může týmu pátrajícímu po léku hodit. Možná se budou hodit i jeho znalosti z vývoje chemických a biologických zbraní, to by o nich ale nejdřív někdo musel vědět.
Po party se ocitl na jedné z nejdrsnějších vojenských základen na světě. Všechno možné přesvědčování o tom, že je tam omylem, mu vysloužilo tak akorát tvrdší přístup a bezohledné zacházení. Jak plynul čas, tak mu nezbývalo nic jiného než se adaptovat, ale jestliže byl na základně nějaký malér, vždycky v tom hrál nějakou úlohu J. J. a nebylo jich málo. Jednou z posledních J. J.ových vylomenin byl pokus svést plukovníkovu dceru, která na základně byla navštívit plukovníka, přičemž byl zavřen na samotku. Po týdnu samotky došlo k uvolnění smrtícího viru, celá základna a vybavení bylo přesunuto do největších bojů. Jenže na J. J. se zapomnělo, ve zmatku, jenž vypukl, nikdo nevěnoval samotce pozornost. O několik dní později dokázal J. J. uniknout díky výbuchu paliva, které na základně zbylo. Ve chvíli, kdy se dostal na opuštěnou základnu, byl v šoku a nechápal co se děje. Zapnul komunikační kanály a zjistil co se ve světě děje, také se dozvěděl o vojenské základně Rajnochovice. Ta se taky stala jeho cílem. Na základnu dorazil s nemalým štěstím a po cestě měl tu čest se vypořádat s velkým množstvím zombií. Vojenský velitel Leon Kennedy ho s nadšením přivítal, někoho komu se podařilo si probojovat takovou dalekou cestu až sem. To ale ještě nevěděl, jakého průseráře narazil.
Kdysi velký fanda hororů a konspiračních teorií, od malička trpěl lehkou paranoiou. Jednou o halloweenu mu zazvonili u dveří koledníci v kostýmech zombií, ti strávili několik měsíců v nemocnici a Asijá byl umístěn do psychiatrické léčebny. Tam spokojeně trávil čas ve své vypolstrované cele. Jednoho dne se ale stalo, že mu přestali nosit jídlo. Po pár dnech, když už měl docela hlad, k němu do cely vběhl vyděšený zřízenec, který vykřikoval něco o chodících mrtvolách. Asijá ho přesvědčil, že v této situaci už není nutné, aby byl zavřený a že potřebuje něco k jídlu. Na chodbě nikdo nebyl, tak rozbil židli, co stála u dveří a takto vyzbrojen se vydal do světa. O pár týdnů později ho našla výprava z Rajnochovické základny, když několik hodin sledovali stopu z rozsekaných zombií. Když mu slíbili, že může beztrestně praštit všechno, co vypadá jak zombie, tak se k nim přidal. Jeho úkoly jsou hlavně tichá likvidace většího počtu zombií a výpravy do okolí pro zásoby.
Narodil se na americkém venkově, v buranském prostředí jako nemanželský spratek. Ve škole, ačkoli měl úspěchy, byl terčem posměchu a šikany pro své vzezření, proto se již záhy po absolvování základní školy odstěhoval do lesů, kde pracoval jako dřevorubec. Od té doby se natolik sžil s pilou, že se stala jeho největším kamarádem. Poté, co se poprvé setkal se zombíky, věděl, že se své pily nikdy nevzdá. Jeho um řezat nohy, ruce, hlavy je jeho hlavní dovedností, nicméně na základně dokáže také přispět občas nečekaným nápadem. Na druhou stranu tím, že neustále trpí pocitem méněcennosti, se utápí v alkoholu a ve své podstatě nenávidí lidi.
Andrés se díky soutěži México tiene talento (Mexiko hledá talent) dostal na výsluní a několik let ovládal svými srdceryvnými vypalovačkami místní hitparády. Pak se rozhodl zkusit rozjet kariéru v USA. Jak už to tak občas bývá, tato mladá a nadějná hvězda a miláček davu narazila na špatné lidi a ti ho připravili v podstatě o všechno. A o co ho nepřipravili, tak to sám stihl rozházet v kasinech, barech a podobně za alkohol a další nejmenované substance. Jediné, co mu zbylo, je baseballová pálka podepsaná samotným Joem DiMaggiem. Takže skončil na ulici, kde se naučil přežívat s minimálními prostředky a také se bránit pomocí své milované baseballky. Po vypuknutí nákazy ho osud přivedl až do vojenské základny velitele Kennedyho.
Odborná příloha
Následují odborné či články populárně naučné vytvořené přeživšími týmy. Bohužel nebylo možné zařadit všechny práce, neboť v důsledku panujících podmínek se mnohé nezachovaly, či nebyly čitelné. U některých článků není uveden autor, protože se jej nepodařilo dohledat a identifikovat. Všechny články prošly větší či menší redakční úpravou, ovšem redakce nezodpovídá za případné chyby či nelogičnosti obsažené ve zveřejněných dílech.
Zombie a vědci, kteří měli hlad!
Před pár dny v areálu Rajnochovice byl zaznamenán nárůst zombií. Chladnými to nenechalo několik skupin vědců, kteří se specializovali na zombie problematiku. Ve svých obrněných vozech vyrazili vstříc osudu do zamořené oblasti. Dlouhé hodiny, probdělé noci, spousta střev a humoru, takto by se dala popsat zkušenost ve vojenské základně Rajnochovice.
Hned po příjezdu nás čekalo nemilé překvapení v podobě chybějících částí našich ubikací – tyto jsme získaly od první skupiny zombií, na které jsme narazili. Následně nás čekala zkouška fyzické zdatnosti, kde jsme byli testování v různých skocích, bězích se zátěží i bez a také v dálkových bězích. I přes tyto náročné úkoly byly nakonec všechny skupiny přijaty na základnu a mohly se odebrat do svých laboratoří. Náročnost a spánkový deficit se podepsal na některých jedincích více než na jiných. Avšak žádného z vědců to neodradilo a krok do kroku se dopátrali vakcíny, která vyřešila zombie nákazu.
A jak by se dal tento vědecký víkend shrnout? Snad nejvýstižnější je věta jednoho vědce z East side: „Přišel jsem na svou ubikaci o půl páté ráno a byl jsem zde první“. To svědčí o píli a nasazení všech vědců.
East side
Zážitky týmu Nenápadných
Dnešního dne jsme se se členy týmu Nenápadných rozhodli demonstrovat naše zážitky z akce jménem Eldorádo. Zároveň v tomto článku věnovaném odborným médiím a expertům z oboru zombiologie, kteří se zabývají rozkladem zombií, použijeme několik ilustrací (bohužel se nedochovaly). Článek se zaměřuje především na defenzivu přeživších, kteří nemrtvým efektivně zničili mozkové membrány pomocí antiviru.
Zombie naprosto selhaly ve svých pokusech o destrukci základny přeživších, jež vedl chrabrý a udatný, leč amorální Kennedy. Svůj boj přeživší občané zvládali opravdu bravurně, především díky luxusnímu vynálezu Crazyho Davea, jehož destruktivní zbraň zvládla vyřešit otázku zombií jednou pro vždy. Letecká sonda totiž zvládne zabít i miliony zombií najednou.
Tento rok byl opravdu úspěšný z hlediska boje proti zombiím, neboť se nám je téměř povedlo vyhubit. Díky tomu, že se zapojili opravdu všichni, byly nakonec poslední zbytky zombií bez milosti zlikvidovány. Posledním úkolem, který nám zbývá je dostat se zpátky do našich rodných domovů, neboť základna se uzavírá, teď když už není potřeba. Těšíme se po náročném boji do postele, protože včerejší noc byla fakt peklo, ale akci jsme si užili a stále si ji užíváme, jak jen to jde. Jelikož jsou zombie už opět mrtvé a snad tak i zůstanou, nezbývá než začít pracovat na obnovení populace, na což se neskutečně těšíme.
Těšíme se také na další Eldorádo a budeme napjatě čekat, jaké bude příští rok téma.
Nenápadní
Průzkum veřejného mínění
Výzkumná otázka zabývající se nenávistí lidí vůči zombie majoritě měla ve světě přeživších pozitivní ohlas, neboť se jedná o velmi aktuální téma . Dotázaní respondenti, z nichž 60 % byli muži, byli velmi ochotní spolupracovat.
Z výzkumu plyne, že 80 % dotázaných by nechtělo mít zombie doma, ani by se ji nesnažili vyléčit. 60 % z nich také utrpělo ztrátu někoho blízkého kvůli zombiím. Pokud by si však museli vybrat, preferovali by všichni raději muže. Závěrem větší polovina dotázaných považovala zabíjení zombíků za humánní a jako řešení navrhovala jejich smrt, meteorit či nasazení armády.
Podávání látek zombiím a podpoření účinnosti
V této práci se zabýváme problematikou zombie, především pak změnou jejich chování vlivem antivirů, jedů či jiných léků, sér nebo biotik. Cílem této práce je zjistit a objasnit, jak vpravit látky do těla zombií a jak podpořit jejich účinnost. Na základě rešerší a analýzy dat, které získáme pozorováním a experimentem, nalezneme doporučení a postup jak docílit kýžené účinnosti séra.
Zombie neboli bytost, která není ani živá ani mrtvá, je základním problémem obyvatel základny v Rajnochovicích od doby, kdy se tato amorální skupina začala silně množit a odmítla se integrovat do života lidí. Integrace je v jejich očích nemožná, protože sledují pouze své exkluzivní zájmy a potřeby – tedy žerou lidi. Často si zakládají na své identitě „nemrtvý“. Metodou, jak jsme se pokusili provést analýzu populace zombií, je rešerše již existujících zdrojů (Paradigma Zombie života, 2010) nebo (Antivirus dnes pro zítřek, 2011). Dále jsme použili primární sběr dat založený na pozorování a experimentu.
Důvěru zombií lze získat snadno a to podáváním dobrot. Ježčí mozky jsou známým lákadlem, ale na základě pozorování víme, že 72% zombií dává přednost uleželým produktům zebřího trávení.
Tato zombie laskomina je důležitým prolomením v zombie průzkumech, protože může být snadno infikována antivirem či jinou látkou. Takto je možné využít přirozený proces zombie metabolismu k rozptýlení účinné látky. Pro průnik antiviru membránami bio-látek je nutné přidat silný odér česneku. Zombie poté upadají do 3-4 týdenního spánku.
Na základě hlubokých analýz již víme, že zombie pozřou jakoukoliv látku, pokud jsou dostatečně motivovány, nicméně aby antivir správně působil, je třeba pohlídat mnoho faktorů, jako jsou přírodní podmínky a individuální znaky zombie získané krátkým pozorováním.
Lemra Líná Michaela
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?
napsali o nás
Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.
výroční zprávy
stanovy
Naše programy
trochujinak - zkus workcamp
Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!