Duha Kopretina je mým jediným a obrovským koníčkem, prozrazuje oceněná Martina Václavovičová
Napsala Jana ©oupalová dne 6.února 2012
Martina Václavovičová je předsedkyní plzeňské dužiny Duha Kopretina. Na 24. Velké Duze v Praze převzala Duhovou štafetu, ocenění Duhy pro dobrovolné vedoucí pracující s dětmi, kterou jí předala letitá kamarádka Lenka Lenočka Pospíšilová. Martina se přestěhovala z Moravy na druhý konec republiky, kde za necelých deset let vybudovala (kromě rodiny) silnou a funkční dužinu. Povídání je o Duze Kopretině a také o dlouholetých přátelstvích.
Ahoj Martino, máš, tušení, jaký rok tě čeká? Jak se cítíš? Můžeš prosím trošinku naznačit plány?
Ahoj Jani, netuším. Bude plný změn, ale to je u nás už asi normál.
Hned na začátku roku mě čekala reoperace očí, do toho psaní spousty projektů s vidinou, že nevím, zdali mi to oči umožní (pozn. docela to jde), dotáhnutí do konce dvouletý boj o převedení naší klubovny do výpůjčky, naočkování syna, který kvůli neustálému marodění základní očkování těžce nestíhá, první dovolená s dětmi v zahraničí, nástup do práce po 5,5 letech vymývání mozku s dětmi na mateřské, zvládnutí dvou větších projektů z Klíčů pro život do června, nepřeberné množství akcí pro naše děti i veřejnost a neustálé přemýšlení nad tím, co smysl má či ne...
To je tedy pořádná hromada práce. A na co se během roku, letos, nebo pravidelně, těšíš? Co ti dělá radost?
Největší radost mám z toho, když je rodina pohromadě a něco spolu podnikneme. A taky to, když můžu někomu dát dárek. Takže se těším na všechny narozeniny a svátky (obzvláště dětí–protože ty to nejvíc potěší).
Kdykoliv mě potěší, a koho by ne, když jsem za cokoliv pochválena, ať už je to od mých dětí, manžela, rodičů dětí z Kopretiny, vedoucích, úředníků nebo prostě kohokoliv. To mi doplní baterky.
Jo a ještě bych zapomněla, taky se těším na to, že po 5,5 letech vypadnu na víkend z domu!!! Částečně jsem dostala propustku na Duhovou bránu.
Jupí, těším se na setkání! Duha Kopretina je velká, aktivní dužina, přestože vznikla teprve před několika lety. Na co ráda vzpomínáš z doby, když jsi začínala? Čekala jsi, že bude Duha Kopretina jednou takhle veliká?
Před několika lety? Je fakt, že tu nejsme od vzniku Duhy, ale letos už budeme mít deset let, což si myslím není málo. V Duze jsem začínala, když mi bylo teprve 13 a Bobřice–Mirka Šimarová některé instruktory poslala na DULŠ do Ždánic (myslím, že tam–přeci jen je to už přes 20 let :D ). Byl to skvělý tábor a i další setkávání VVZ, CVVZ mi hodně dali. Ale ze všeho nejvíc mi dali lidi, které jsem měla kolem sebe. Vždy budu vděčná za vše, co mě naučila a jak se ke mě chovala Bobřice, také nikdy nezapomenu na tábory s dětma s dětských domovů s Flíkem a na pobyt na Myšinci, na neskutečné akce se skvělými kamarády Pře-řetem (Michal Brunclík z dužiny Paprsek) a Kozlíkem (David Gajdošík z dužiny Arnika), na skvělé čarodějnické slety s Lenočkou aj.
A vyloženě začátek Kopretiny byl tak absurdní... no ale povedlo se. Přestěhovala jsem se z Krnova do Plzně, začala pracovat na jedné zdejší základní škole a vedla turistický kroužek. Akce s dětmi jsem pořádala s Kozlíkem a formality kolem šli také přes něj. A vzhledem k tomu, že je Plzeň od Krnova trošku z ruky, tak jsme se dohodli, že si založím novou dužinu v Plzni. Nejprve v Kopretině byly děti převážně ze školy, kde jsem pracovala, ale postupně jsme se rozrůstali a dělali víc a víc věcí. No a přes různá úskalí jsme tu v této podobě dodnes.
Co byl pro tebe impuls, že jsi se rozhodla, že budeš jednou připravovat akce pro jiné děti?
Neschopnost jednoho vedoucího, když mi bylo teprve 13 a naopak schopnost jiných mladých. To je těžké vysvětlovat, kdo mě z té doby zná ví o čem mluvím, kdo ne, tak z těch pár řádků to nepochopí.
Jaké hodnoty jsou podle tebe pro práci s dětmi nejdůležitější?
Samozřejmě musí mít rád děti a umět se pro ně obětovat.
Máš nějaký vzor (lidský, nebo literární), který tě ovlivňuje?
Určitě a ne jeden–největší je moje maminka. Hodně mou minulost i budoucnost ovlivnila Bobřice, Flík (pozn. dříve ocenění Duhovou štafetou), ale dokonce i naše bývalá ředitelka ze základky.
Čemu ses naposledy od srdce zasmála?
Kecům mé 4,5 leté dcery–to jsou fakt hefty, to byste ji museli slyšet. Nevím, kam na to chodí :D.
Co tě napadlo, když jsi se dozvěděla, že budeš další držitelkou Duhové štafety? Měla jsi radost?
"To je trapas!" Nemám ráda jakýkoliv humbuk kolem sebe, hned rudnu a nejsem schopna slova. To víš, že byla radost a velká! Kopretina je mým jediným a obrovským koníčkem. Už si ani nepamatuju, kdy jsem viděla nějaký film, přečetla nějakou knihu nebo dělala něco jiného co se netýká mých dětí nebo Kopretiny. Přes den se věnuju dětem a když jdou spát (ať už po obědě nebo večer), tak zasedám k počítači a pořád něco pro Kopretinu kutím.
Fakt jsem byla moc a moc ráda, že si nás někdo všiml–schválně píšu nás, protože Kopretina stojí na více lidech a bez nich si už nedovedu naší dužinu představit. Jedná se o Jíťu Draskou a Káťu Dobiášovou.
Když jsem si šla k nim na Velké Duze (pozn. kde se předávaly Duhové štafety) sednout, tak jim říkám, podívejte holky, co jsme dostaly, to si dáme do klubovny.
Díváš se kolem sebe, kdo bude tvým následovníkem?
Už jsou, vše už u nás proběhlo. Je jasný, že já jsem ta oficiální nejvyšší figurka u nás ve sdružení. Ale momentálně jsem tu hlavně od toho, abych dělala veškeré papíry, jednala s lidmi (úřady, rodiči, sponzory atp.), ale vyloženě organizací akcí má dnes na starost většinou Kačka a co se týče klubovny zase Jíťa. Je samozřejmé, že se navzájem doplňujeme a taky nám pomáhají další.
Co by jsi popřála Duze, vaší dužině, sobě, nám všem?
V poslední době jsem z Duhy hodně v rozpacích. Hodně věcí šlo k lepšímu, ale co šlo úplně do háje je úcta k druhému, morální hodnoty, spravedlnost, aktivita a spoustu dalšího. Takže Duze bych popřála, ať se vše v dobré obrátí, protože při tomto pokračování to nedopadne dobře.
Naší dužině bych popřála další skvělé akce a zážitky, zájem dětí i rodičů o nás, dobrou spolupráci s úřady a sponzory a spoustu dalšiho.
Sobě hlavně ZDRAVÍ a pevné nervy.
A vám všem samozřejmě zdraví, bez kterého nejde vůbec nic, více empatie a síly k překonávání různých problémů. Čelme jim, ony nezmizí sami!
Děkuji za rozhovor.
Já také.
Martiny Václavovičové se ptala Jana Šoupalová.
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?
napsali o nás
Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.
výroční zprávy
stanovy
Naše programy
trochujinak - zkus workcamp
Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!