sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi

Tulácké slunečné podzimní výpravy

Napsala Olga Palová, Duha Tuláci dne 19.října 2018

Je sobota 13. října a my máme  plánovanou výpravu, tentokrát vyrážíme vláčkem. Ale jedeme jenom chvilku, skoro ani paní "Štíplístková" (průvodčí) nestihla štípnout naše  lístky a už vystupujeme. Malé nádražíčko. No, ani to nádraží není, jen nějaká autobusová budka. Ještěže je tu cedule, protože ti, co nestihli předem kouknout na naše webové stránky, tak ti by ani nevěděli, kdepak to jsme.

Obrázková galerie. Klikněte na některý z náhledů.

Dáváme pokřik a hned vyfasujeme mapy. Úkol je jasný, najít na nich přesně  místo našeho výskytu, místo cíle a cestu k němu. Pro zkušené vůdce našich právě utvořených malých "smeček“ to samozřejmě byla hračka, ale měli jsme mezi sebou nováčky a těm bylo potřeba vysvětlit, jak se s mapou pracuje, k čemu nám může pomoci a pak společně splnit úkol. Musím říct, že jsme vybrali dost dobré "vůdce" - klasika - nejstarší Sovy: Déčko, Brouček, Bary, Zik a Gerk. Všichni tento úkol zvládli a tak jsme docela brzy mohli zvednout kotvy a vyrazit k  rozcestníku hned u nádražíčka. První "bubák" je za námi a můžeme si všichni vylepit za odměnu do Cancáků duhácké nálepky. Zjišťujeme, že cesta nás vede po zelené a pod Lošovem bychom měli změnit barvu na modrou ... Další zastávka je hned za vesnicí a znovu vytahujeme mapy. (Mimochodem -  krásně voní novotou, včera jsem je koupila). Bigoněk nás totiž zaskočil záludnou otázkou - jak se jmenuje říčka, kterou jsme přecházeli  a ten kusanec vody pod námi. Trochu se potíme. Ne všechno se z mapy dozvíš. Někdo si zoufá, ale také se našli  akční bojovníci, kteří k tomu "kusancu vody" vyběhli a od místních rybářů zjistili, že se tomu tady říká "přehrada" nebo "vodní nádrž" Bystřice. (Souhlasila bych teda spíš s tou nádrží.) Mapa nám prozradila, že ta říčka je Bystřice nikoliv Bystřička jak jsme zvyklí říkat jejímu pokračování v Olomouci. Nu, zas jsme o něco chytřejší a to tu taky jde, ne? A je tu další "bubák"! Dostáváme seznam rostlin, jejichž vzorky bychom měli najít v blízkém okolí (bříza, dub, smrk, kopřiva, hluchavka atd.) Je to týmová práce smeček, hledají všichni a určují také všichni.  Nejvíc nám dává zabrat kostival, teď už ho ale poznáme na tutáč. A jde se dál. Zelená nás vede chatařskou osadou. Potkáváme tu dokonce vodníka!  A za chvíli jsme v lese. Tady trošku prověříme naši hbitost a hrajeme roztahovačku, je to drama. Ale přežili jsme. U rozcestníku "Pod Lošovem" zaparkujeme na delší dobu. Jednak je potřeba spočnout před „těžkým“ výstupem na nejvyšší vrchol Olomouce a taky se trocha občerstvit, je poledne. Moc klidu tu ale nemáme, začíná se to tu hemžit turisty, houbaři i cyklisty, škoda. A začíná další boj Tuláckých smeček. Pět stanovišť, tři minuty na jejich zdolání a boj o to, kdo bude lepší. Zvládáme makety ohnišť u Koly, uzly u Broučka, u Koumáka každý musí prokázat, že to umí s buzolou (najít sever, určit zadaný azimut, zjistit pod jakým azimutem je určité místo), ve „čtvercokolečku“ si přehazujeme ringo u Katóby a Esmi proháníme do kopce tenisákovou štafetou. A že někteří ten tenisák dopravili skoro až na Kopeček, dali jsme jí chudině pěkně zabrat. Pět smeček, takže to vybíhala pětkrát! To je fyzička!  Než to tu zabalíme, využíváme ještě skládku klád k prokázání naší statečnosti a mrštnosti (jen Borůvka neseskakuje, ale je džentlmensky snesena Zikem a Gerkem, aby nožka zas nemusela do sádrového obalu). Tak tohle jsme dali všichni! A pak se už  vydáváme  vzhůru k cíli naší cesty. Ještě před jejím ukončením využíváme lesík k divočení v podobě hry "Na kradače", kterou vymyslely a řídí Bary a Peta. Každá smečka má svůj kruh s papkoulemi a vzájemně si je bereme, takže lítáme sem a tam jak diví. Závěr patří mistrům a tak tyhle naše "Tulácké mistry", vůdce smeček, (Svatou pětici, jak je nazval Bigoněk) stavíme do kruhu a my do nich mydlíme papkoulemi, pokud se teda trefíme, což se moc nedaří.  Je to naše poděkování za všechno, co nás dnes naučili. Inu, nevděk světem vládne. Musí si zvykat. A je tu třešnička na dortu - vysvětluji dětem co je to geocaching , Bigoněk nám prozradí souřadnice a my hledáme... Všechny smečky našly. Líbilo se nám to a tak společně odsouhlasíme návrh našeho vedení, že se opět zapojíme do duháckého projektu "Jít k duhu", který byl právě obnoven a my jsme díky němu před čtyřmi roky měli několik pěkných a zajímavých výprav. Tak je rozhodnuto, jdeme do toho znovu!  Na konečnou autobusu přicházíme tak akorát, aby nám neujel. Bubáky, kteří straší lidi, co se neumějí v přírodě orientovat, nekoukají kolem sebe a nic o ní neví, tak ty jsme úspěšně porazili a ten dnešní krásně slunečný den jsme si fakt užili.

Neméně suprová a slunečná výprava však byla už měsíc předtím. Náš oddíl byl založen totiž v září a tak každá tzv. ZAHAJOVAČKA, kterou začínáme nový školní rok, je zároveň oslavou našich narozenin. A letos už TŘICÁTÝCH TŘETÍCH !!!  

                                                      

Brouček přivezla nádherný dort, který sama upekla a za pomoci maminky a nováčka Daníka také nazdobila. Byl tak krásný, že nám ho bylo až líto sníst, hlavně ty marcipánové sovy (máme totiž dva rody – Sovy a Sovičky). Ale mlsné jazýčky nakonec vyhrály, mňam. A pak následovala tradiční hra Rezervace, která také patří k našim narozeninám. Ona totiž v lesíku u našeho tábořiště v Laškově žije velká spousta zvířat, dokonce i medvědi! Takže se tu nachází rezervace „Tulakos“ a září je jediný měsíc, kdy je povolen odlov této zvěře, aby se tu nepřemnožila. Samozřejmě se loví živá zvířata a prodávají se v místním Zverimexu. Odchycená zvířátka opravdu nejdou na pekáč, ale do jiné rezervace, kde jich je zas málo, takže máme čisté svědomí. I tak ale musíme mít „povolenky“, ty si kupujeme u správce rezervace a hned na začátku hry se tak zadlužíme v místní bance, protože je to drahá záležitost. Také si musíme dávat bacha na pytláky, ti jsou bohužel ozbrojeni papkoulemi a když vás zasáhnou, o vše přijdete a ještě se jdete na pět minut léčit do Hospitalu, kde za ošetření samozřejmě  platíte. A když moc šetříte, povolenku si nekoupíte a chytí vás strážce rezervace, jdete do vězení a ještě zaplatíte pokutu. Prostě, pořád za něco draze platíte (jak se zlobil Rayen). Samozřejmě je tu velkorysá banka, ta vám půjčí kolik chcete, ale musíte lovit jako diví, ať ty dluhy splatíte. No, co vám budu povídat. Byla to pěkná dřina. A z tábořiště, kde sídlí všechny ty instituce – banka, vězení, správce, nemocnice, obchod, tak odtud do lesa to bylo pěkně daleko. A i když se pytláci a strážci prý snažili, přesto letos zbohatlo docela dost Tuláků, výdělky některých šly až do tisíců! A to tu už dlouho nebylo. Až se mi to zdá dost podezřelé. Že by se pytláci a správci flákali? Nebo už možná nemají takovou fyzičku jako ti loňští, předloňští, předpředloňští…  Nebo je ta dnešní generace lovců (dětí) šikovnější a dravější? Odpověď bohužel můžeme zjistit zase až za rok, protože tahle naše hra je opravdu jen „narozeninová“. Ostatním dužinám ji však doporučuji, je príma.

Oliška


Přečtěte si o nás

členství

Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.


historie

Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?


napsali o nás

Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.


výroční zprávy


stanovy


Naše programy

trochujinak - zkus workcamp

Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!

TOPlist