Na Tuláckých cestách

Začátek letošního roku byl stále ještě hodně ovlivněn covidem a tak jsme se na naše „Tulácké cesty“ vydali zatím jen třikrát. To první putování „ ZA POKLADY“ bylo 22. ledna a cílem byly Smetanovy sady v našem městě. Sešli jsme se všichni (rod Soviček, rod Sov a dospěláci Kiváci) letos poprvé.

Bylo nás dost, abychom si mohli zahrát pátračku v našem největším parku (kulturní památka, která vznikla před 200 lety). Dnes je tu spousta cest a cestiček, zajímavých stromů (třeba Rudolfův dub starý asi 250 let), zákoutí, soch, staveb… Objevili jsme je všechny, celé sady jsme prošli asi padesátosmkrát a naťapali tak dobrých šest, možná i víc kilometrů… Rozděleni jsme byli na pět týmů, dostali jsme mapy a dvacet fotografií a hledali a hledali... Když jsme byli opravdu hodně v úzkých, mohli jsme oslovit záchrannou jednotku z řad Kiváků a ti nám za úplatu (splnění nějakého úkolu) prozradili okruh hledaného a začarovaného místa. Inu, nebyla to žádná legrace najít úplně přesně to dané místo podle malé fotky, ale hlavně umět ho i dobře zaznamenat do mapy... A když vám pracovníci Flory třeba neplánovaně odvezou už nafocené špalíčky, to se nahledáte (ne každý na fotce správně identifikuje dveře s cedulkou v pozadí těch špalků). Ale zvládli jsme to! A dokonce jsme na závěr objevili i poklad, který si při návštěvě císaře ukryl jeden z jeho vojáků v duté vrbě u rybníčku a to tam ležel bez povšimnutí skoro dvě stovky let... Vak plný zlatých dukátů, no ani ne vak, spíš váček. Zlaté mince časem úplně změkly, takže jsme je raději hned zlikvidovali a chutnaly skvěle...

Přivítat jaro jsme se rozhodli "JARNÍ VÝPRAVOU", sice o dva dny dřív, ale sobota vyšla na 19. března, tak co naděláte... A bylo to prima. Od země sice pořád chladno, ale sluníčko do nás pálilo na plné pecky. Vyrážíme vláčkem mimo Olomouc, je zde vedro a s rouškama to není zrovna příjemné. Ale do Velké Bystřice to naštěstí je jen kousek, dá se to přežít. Sotva vystoupíme, už nám Bigoněk rozdává mapy a buzoly. Úkol je jasný–najít místo našeho výskytu na mapě a trasu, kterou se musíme vydat k našemu cíli. Někdo s tím měl trošku problém (je přece jen rozdíl Velká Bystřice a Velká Bystřice zastávka), ale nakonec to zvládli všichni a vyrážíme po zelené. V čele výpravy se střídáme, abychom si všichni vyzkoušeli vůdcovství a hlavně bystrý zrak pátrající po turistických značkách. Důkazem toho, že jsme to zvládli je to, že jsme se neztratili... No, zas takové turistické hvězdy úplně nejsme. Ženeme se vpřed, nekoukáme vpravo ani vlevo, takže přecházíme nádherně rozkvetlé "kočičky" nebo třeba zajímavý hrací kout v chatové oblasti se spoustou vyřezávaných figurek včetně "obrvodníka"... Pochopitelně nás Bigoněk vrací a snaží se z nás "vycvičit" ty správné turisty kochající se přírodou. Těžko říct jestli se mu to povedlo. Ale třeba stromy pod přísným dozorem přírodovědce Esmi poznáváme docela dobře, i když listnáče jsou ještě bez listí. Trénujeme pořád tu mapu a buzolu a nejmladší Sovičky se dokonce naučí určovat azimut, což ještě na schůzce nebylo v programu. Volných plácků využíváme k pohybovkám, takže se docela vyřádíme. Výstup na Svatý Kopeček zvládáme bez problémů. Tady zůstáváme ještě chvíli v lesíku a školíme tenisáky, aby dopadaly tam kam potřebujeme... Uběhlo to docela rychle, ale i když se nás dnes sešlo děsně málo (zase ta nemociska), byla to bezva výprava a jak nám dokazovalo sluníčko–to JARO je už fakt tady!!!

(To jsme si teda trošku jen bláhově mysleli a hned taky naplánovali 1. – 3. dubna VÍKENDOVKU) …

Po dvou letech (covid nám to nedovolil) se vracíme do Cakova. Jezdíme sem už od roku 1985! A vždycky si to tady užíváme. Většinou zde vítáme jaro a v zimě zase Mikuláše. Letos nám to s tím jarem nějak moc nevyšlo. Spíš to vypadalo, že přijde ten Mikuláš. Víkend byl doslova ledový a tak i program musel být trošku upraven abychom nezmrzli. Ale naštěstí nepršelo a hry venku byly pohybové, ustáli jsme to a užívali si to naplno... Tentokrát s námi navázal kontakt "Odbor záhad", který pátral po ukradených záhadách a my prý jim musíme pomáhat... Jak jinak, že? Vždycky tady po nás někdo chce něco zachraňovat nebo nějak pomáhat, takže nás to ani nepřekvapilo. Hráli jsme spoustu her v klubovně i venku. Některé byly náročnější, jiné jednoduché, ale užívali jsme si je všechny. Čas jsme dostali i na "Plnění". Zde nejvíce zabodoval Déčko, který ukončil odborku "Zdravotníka" a "3. tábornický stupeň". A kdo neměl co plnit, mohl vyrábět dárečky pro maminky. Nikdo se nenudil. Přijeli se za námi podívat i někteří nejstarší Tuláci a dokonce i Tulačky maminky se svými Tuláčaty. A mrňata se k nám radostně přidala při mnohých hrách. Bylo moc pěkné jak se jich naši Tuláci ujali a zapojili je do programu. Takže je jasné, že jakmile dorostou, přijdou mezi nás! Kde jinde by našli partu takových správných kluků a děvčat? Poslední den našeho pobytu byl velice slavnostní. Hned šest Tuláků složilo oddílový slib -Veverka, Čika, Liči, Hraboš, Andy a Atila–a to je pro náš oddíl vždy obrovská událost.

Nu a další tulácké cesty máme před sebou, třeba to jaro už bude doopravdy…

Oliška

Přečtěte si o nás

členství

Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.

---

historie

Duha má za sebou více než 25 letou historii. Zajímává vás, jak v roce 1989 vznikala?

---

napsali o nás

Čas od času o nás někdo něco napíše. Dělá nám to radost, o kterou se s vámi rádi podělíme.

---

výroční zprávy

---

stanovy

---

Naše programy

trochujinak - zkus workcamp

Máš chuť pomáhat? Chceš si vyzkoušet zajímavou práci? Chceš vytvářet skutečné hodnoty s partou skvělých dobrovolníků? Láká tě USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie či Asie? Nebo chceš procestovat Evropu? Zkus Workcamp!