NÁVARAT (česky: návrat) Tébiů aneb dobrodružství Tuláků
Napsala Olga Palová, Duha Tuláci Olomouc dne 12.srpna 2025
Je to už rovných třicet let od doby, kdy se Tébiové vydali na dalekou cestu po Veliké řece do země svých předků... Objevili krásné území na konci Terezského údolí a rozhodli se zde zůstat:“ Zde je ta země, Maka Tébiů... Tady zůstane můj lid... Tady bude náš domov...“, tak pravil první velký náčelník "TEn co viděl BÍlého Orla" a tak se i stalo. Tébiové dali této své zemi jméno LA ŠKOV...
Obrázková galerie. Klikněte na některý z náhledů.
Psal se rok 1995. A lid tohoto kmene zde žil dlouho. Pravda, jen krátkou část léta, pak se zase vracel na větší část roku mezi bledé tváře do kamenných domovů, a tedy do úplně jiného světa. Holt taková byla doba. Měli však štěstí, protože pořád ještě fungovalo kouzlo "noci převtělení" a když se sem po roce zase vrátili, „Velký oheň“ prvního večera tohle kouzlo zařídil...
Letos to bylo ale trošku jiné. Tébiové sem dorazili až po šesti letech, léta předtím toto území obývali piráti, čarovalo se tu jako v Bradavicích nebo se zachraňovali dinosauři... Takže je jasné, že jsme se trochu báli, jak to všechno dopadne. „Velký Kawa“ se na nás asi hodně zlobil za tu pauzu, když neustále spouštěl na nás černými mraky vodu a pod nohy nám dopřával poměrně dost bláta... Ale nevzdali jsme to. Vyrobili jsme spoustu nových rohoží a vydláždili si tak všechny cestičky, místo mokasín obuli gumáky a přes indiánské haleny nahodili pláštěny... Ale bohužel, "Velký oheň" se svými kouzly prvního večera kvůli dešti nemohl být. Ale přece jen tajemné síly nám byly nakloněny a dopadlo to dobře... Vyslaly mezi nás Bílou bizoní ženu a ta nám slíbila, že když splníme její úkoly můžeme zůstat... A je jasné, že abychom je mohli splnit, musela ta kouzelná noc zafungovat.
Ráno jsme už zase byli ti vysnění Tébiové, zase jsme měli své stařešiny, sačemy, owačiry a náčelníka, kteří nás ráno svolávali k poradní skále a večer k poradnímu ohni (když tedy zrovna nepršelo), zase jsme měli čtyři rody, které překonávaly všechny možné překážky, plnily úkoly a výzvy, lovily, bojovaly, vyráběly rohože, trénovaly střelbu, staraly se o dřevo i o jídlo, v noci o klidný spánek ostatních... Byli jsme prostě skvělí, strašně moc jsme se všichni snažili, takže když se Bílá bizoní žena opět zjevila, mohli jsme jí ukázat co všechno jsme zvládli a byla pochvala a byly tance a písně a veselo...
A hlavně LA ŠKOV opět patří Tébiům...
Závěrečný oheň ukončil tento náš indiánský sen... Přesto kromě vyhodnocení našich výkonů přišla i další krásná chvíle – slib nováčků Aničky – Bleska a Anežky – Brumíka. Stejně radostné byly chvíle předávání odborek: hned šest kamarádů získalo odznak odbornosti.
A neméně slavnostní okamžiky jsme prožili při udělování „Březových lístků“.
A pak už poslední tanec loučí, poslední píseň „Zha iba iba he“, poslední noc a pak už zas návrat do reality... Naštěstí je ještě měsíc prázdnin, takže to nebude až zas tak tvrdé...
Jednoduše a stručně – bylo to skvělé, všichni byli skvělí, užili jsme si to.
Oliška
DUHA TULÁCI OLOMOUC
Přečtěte si o nás
členství
Dveře otevřené mají u nás ale všechny skupiny lidí, kteří mají smysl pro humor, chtějí se scházet a souhlasí s ideály, které Duha naplňuje.
historie
Duha má za sebou více než 35 letou historii. Zajímá vás, jak v roce 1989 vznikala?