Z Plzně z hlavního nádraží jsme, nás všech 13, vyrazili, nabalení věcmi až po uši. Přestupovali jsme v Praze a poté ještě v Zábřehu na Moravě. Díky Českým drahám jsme museli pokaždé chvilku čekat, ale tyto chvíle jsme si krátili vzájemným klábosením a hrami. V Šumperku jsme nakonec byli o 45 minut déle, než jsme původně být měli, ale to nám vůbec nevadilo, alespoň jsme měli čas připravit si svoje kostýmy na večerní akci. Na té se poprvé sešli a seznámily všechny dužiny Duhy z různých konců České republiky a několik Dětských domovů. Po ohňové šou jsme se konečně sbalili a šli s těžkými bágly do školy, kde jsme celé 4 dny pobývali. Kdo měl energii, hrál ping pong či lezl v lanovém centru a ti, co byli unavení po dlouhé cestě, šli na kutě.

Musíme přiznat, že když jsme si poprvé přečetli program Duhového mostu, nebyli jsme si jistí, zda je to pravé to pravé. Těšili jsme se na nové hry, a nechtělo se nám běhat a plnit úkoly. Naše obavy se plně potvrdily, když se nám odhlásily nejstarší děti, protože: „My se přece nebudeme ztrapňovat v maskách!“. To už nálada všech vedoucích klesala k bodu mrazu. Ale nevzdali jsme to a vydali se na dalekou cestu do Šumperku.

Celý leden jsme se doma těšili, že vyjedeme na zimní Dlažku. Na víkendovky jezdíme docela často, ale na zimní akci jsme zatím nebyli. Vyrazili jsme na Zimní rodeo. No co si budeme nalhávat, těšila jsem se, že to bude rodeo, jako vždycky na Dlažce. Ale všechno skončilo jinak, byla to dámská jízda (Mussura, Davču a Michala, který dorazil v pátek, sice za muže počítám, ale přece jen to jsou vedoucí a ne účastníci). Takže, pánové promiňte, pro mě bude tahle akce už navždycky Dámskou jízdou (no našeho Vojtu za muže taky ještě nepočítám, i když už mu bude 16).

Prodlouženou víkendovku v závěru jarních prázdnin (23.-26. 2. 2017) připravila Duha Paprsek na "duhové základně" Myšinec na okraji Budišovic. Únorové počasí bylo ještě chladné, ale o zábavu nebyla nouze, ať už se jedná o hry na základně, na hřišti či venku na okraji lesa.

Také letos máme za sebou tento skvělý víkend mikulášský. Víkend, kde to pro nás vedoucí opravdu nebyla práce, ale to správné šolíchání! Užili jsme si všichni vynikajícího jídla i dobrých moků – díky kuchyně! A také báječných her a hravých i běhacích soutěží, tvorby všeho druhu – díky super vedoucím a hlavně pravým dlažkařským účastníkům. A též výborného sborového zpěvu vč. vynikajících instrumentálních výkonů – díky páni muzikanti.

Jednu zasněženou zimní sobotu jsme se rozhodli, že na chvilku odložíme lyže a prkna vyrazíme na výlet do Prahy. Co v Praze? V Praze je blaze. A mají tam obří lezeckou stěnu, na kterou jsme se s našimi malými i většími lezci z oddílu vypravili. Cesta vlakem utekla rychle, cesta na stěnu uběhla ještě rychleji, protože jsme zjistili, že nám vlak staví přímo u stěny.

Mrzne až praští, ale to nám nevadí–vyrážíme na Cakov stejně jako loni, předloni, předpředloni ... na tradiční "Mikulášský rej", který na začátku prosince pořádáme už asi po stopadesáté... Ubytovaní a napapaní si hovíme v klubovničce u krbu. Pozor–u kouzelného krbu! Jenže nehřeje a dá se prý zapálit jen kouzelnými světýlky. Jak jinak že, když je kouzelný. A tak se vypravíme do třeskutého mrazu a tmy tmoucí kousek za základnu, kde se prý ta světýlka dají najít. Zkoušíme chytat světelnou morseovku, ale nejde nám to, takže tenhle pokus nevyšel.

Myšlenku ,,jet na Tuka Dlažku,, jsem měla už od konce Levé Ořechové. Nenahraditelný kolektiv a zábavný program mi chyběl a něco jako sádra na noze mě nemohlo zastavit. Povedlo se mi přesvědčit rodiče a už mi nic nebránilo. Skoro. Po příjezdu a přivítání se všemi účastníky jsem se bohužel dozvěděla, že nebudu na pokoji s ostatními, protože chatky byly zbytečně daleko od jídelny a dospělákům nepřišlo vhodné, abych hopkala tak daleko (mohla bych si přece ublížit že :-)

Rok se sešel s rokem a přibyl k nim další rok a u nás v Náchodě bylo zase duhovo. O víkendu 21. – 23. 10. se v Náchodě konala Duhová brána, vzdělávací akce pro mládež i dospělé, instruktory i vedoucí, kterou organizovala Duha Bartoňka a Školící středisko Náchod. (více)

Prázdniny jsou za námi, ale rádi se ohlédneme za krásnými táborovými dny. Letos oddíl Duha Bartoňka připravil celkem 5 letních různě zaměřených táborů. Připravili jsme nabídku jak pro malé, tak i větší, a to jak z oddílu, tak široké veřejnosti. (více)

Na co se těším na Čokodeli? Taky se moc těším na vše! Těším se třeba moc a moc na utopence, taky se moc těším na zelňačku, bramboračku s pravými hříbky a různými houbičkami. Těším se na opečenky, na vynikající gulášek, tak nevím, jestli jsem toho nenapsala moc, ale těším se na spoustu dobrot. Bonus by byl opečené přírodní bedly nebo jiné houby, mňam, těším se na točené pivko. (více)

Duha Miřetín je pobočným spolkem Duhy, založeným v roce 1996. Od 1. 4. 2015 je vlastníkem areálu dětského tábora v Miřetíně, tzv. Tábora Barrandov a je hlavním organizátorem letních dětských táborů ve svém areálu. Areál Duha získala od Mezinárodního odborového svazu pracovníků v kinematografii-KINOS. Na Táboře Barrandov vyrostly od padesátých let dvacátého století děti předních československých filmařů, např. režisérů Václava Vorlíčka, Juraje Jakubiska, Karla Smyczka, Františka Vláčila, Juraje Herze, Evalda Schorma, Marie Poledňákové, Miloslava Šmídmajera či scénáristů Zdeňka Svěráka, Jaroslava Dietla, Vladimíra Körnera, herečky Heleny Růžičkové a dalších. (více)

Letošní tábor Levá ořechovka byl opravdu s novým programem – celý připravoval Dzherry spolu s dalšími vedoucími. Z loňska zůstal Vláďa s Karlem, ostatní vedoucí byli noví. Nové hry + nový pohled + staronoví aktivní účastníci + noví vedoucí = větší zábava pro všechny. K tomu všemu výborná strava i pití od super kuchařek Jitky a Lízy, Vlaďky a Katky a dalších pomocníků. Ořechy stokrát jinak, zelenina a ovoce, těstoviny i rýže, ale i mléko a maso – vše v potřebné míře. K tomu ořechové koláče i rohlíčky, speciál buchty i překvapení šéfkuchaře. Slušné místo – levý Ořechostán aneb svojanovská základna se skvělým bazénem. (více)

Velký táborový konkurz, Bečvou do Moravy a Malé Dláždění–Malá sonda do aktivit Duhy Klubu Dlažka. (více)

Mezinárodní setkání se konalo v Liberci v Arabele na počátku srpna. Účastníci byli z Čech a Německa a cílem setkání byla podpora zdravého životního stylu. Naší snahou nebylo snižování hmotnosti dětí, ale chtěli jsme, aby se děti zábavnou formou seznámily, jak se mohou starat o své tělo a rozhodovat se, co je pro ně vhodné a co ne. Chtěli jsme jim pouze ukázat cestu.  (více)